1.světová válka
1.SVĚTOVÁ VÁLKA
Bitvy
Bitva o Tangu
Bitva o Tangu (2. - 4. listopad 1914) představuje jednu z nejostudnějších porážek, které Velká Británie během první světové války utrpěla. Bitva se odehrála v oblasti přístavu Tanga v dnešní Tanzanii.
Obojživelná operace, která měla obsadit centrum německé správy v Německé východní Africe a ukončit válku v této oblasti, skončila naprostou katastrofou, když německý velitel Paul von Lettow-Vorbeck smetl téměř osmkrát silnější britské jednotky zpět do moře a zmocnil se kořisti, která mu umožnila vést boj po celý zbytek války a poutat tak na sebe mnohonásobně početnější síly Dohody.
Velká Británie v boji nasadila 8000 vojáků, převážně Indů, Paul von Lettow-Vorbeck asi 1100 mužů, převážně askaríjů. Britské ztráty činily asi 360 mrtvých a 490 těžce raněných, německé 61 mrtvých a 81 zraněných. Do německých rukou padly stovky pušek, desítky kulometů a asi 600 000 nábojů.
Bitva u Bachmače
Bitva u Bachmače - pamětní deska v Olomouci.
Bitva u Bachmače byla bitva první světové války. Boje první československé armády (Československo ještě neexistovalo) proti německé přesile proběhly 8.-13. března 1918 u dnešního ukrajinského města Bachmač.
Bitva u Zborova
Bitva u Zborova (2. červenec 1917) byla méně významnou součástí tzv. Kerenského ofenzívy a představovala první významné vystoupení Československých legií na východní frontě. Úspěch československých jednotek byl natolik výrazný, že ruská vláda poté zrušila veškerá omezení na formování nových jednotek z českých a slovenských zajatců.
V bitvě u Zborova proti sobě bojovali dva budoucí českoslovenští prezidenti: Klement Gottwald na rakouské straně a legionář Ludvík Svoboda.
Zákopová válka
Zákopová válka je vojenský termín, kterým se označuje nepohyblivá, statická válka, ve která se poprvé ve větším rozsahu objevila za první světové války. Vznikla v důsledku enormního vzrůstu palebné síly zvýhodňujícímu zakopaného obránce a absence dostatečně mobilních prostředků, které by s dostatečnou mírou rychlosti, bezpečnosti a úderné síly dokázaly pronikat přes obranné linie na frontě a do týlu protivníka.
Termín zákopové války přímo souvisí s uvedením kulometu na válečná pole, jelikož nová automatická zbraň zcela změnila poměr sil na bojišti ve prospěch obránců. Jeho palebná převaha založená ve vysoké kadenci, posílená ještě masivním zavedením protipěchotních překážek z ostnatého drátu na bojišti a rozšířením polního telefonu a těžkého dělostřelectva, umožňovala dostatečně vybavené straně rychle postavit na patřičném úseku bojiště velmi silnou palebnou přehradu, což velmi ztížilo pěchotě a jezdectvu pronikat přes zemi nikoho a připravené linie obránců. K jejich proražení bylo zpravidla zapotřebí shromáždit obrovskou početní převahu, popřípadě velmi silnou palebnou podporu a i tak byl úspěch zpravidla vykoupen velkými ztrátami. Pokud si nepřítel mohl dovolit připravit několikanásobně zmnožená obranná postavení a měl k disposici dostatečně silné zálohy, byl úspěch útočníka naví mizivý, neboť brzy narazil na novou linii, stejně těžko průchozí, jako byla ta předchozí.
Logický vývoj
Obránci, kteří se postavili na odpor postupující armádě, na začátku svedli bitvu o zastavení postupu. Při prvotním zastavení došlo k vybudování prvotních obranných pozic v podobě zákopů, od kterých následně dostalo své pojmenování. Při neschopnosti útočníků prorazit obrannou pozici, se pokusili o obchvat, což opět vedlo k vybudování dalších zákopů na místě, kde se pokusili o průnik. Vlivem nedostatečné mobility měli obránci dostatek času budovat obranné pozice. Útočníkovi vyčerpanému útoky nezbylo než vybudovat síť obranných pozic, čímž vzniká pás zákopů na obou válčících stranách a tím znehybnění fronty.
Důsledky
Zákopová válka se projevuje znehybněním frontové linie, která se táhne na území nikoho mezi dvěma stranami. Každá strana má vybudovaný důmyslný systém zákopů, obraných pevností, protipěchotních překážek, palebných postů a ostnatého drátu. Posun o několik metrů za celé týdny bojů není výjimkou a je vykoupen obrovskými ztrátami na lidských životech. Z pravidla dochází k tomu, že se bojující strany posunují sem a tam v závislosti na podnikaných ofenzívách a protiofenzívách. Oblast válečné linie je velmi silně poškozena, jelikož je vystavena útrapám dlouhých bojů. Ty často nabírají charakter obrovských materiálních a opotřebovacích bitev, kde rozhodující roli hrají zásoby munice a počet vojáků, nebo (v případě, že má útočník štěstí) moment překvapení (kterého však musí být dosaženo na
